Plno takových a ještě zajímavějších článků můžete najít v časopise Immaculata:))
Sny o dokonalém vztahu
Seděla v autobuse a nepřemýšlela. Zkoušela se modlit, ale vnitřní tok myšlenek jí přerušily zvýšené hlasy nových nastupujících. Rozhlédla se okolo sebe, jestli není potřeba uvolnit místo. Mohla zůstat sedět, protože naproti byla dvě volná sedadla. Právě ty obsadil starý manželský pár. Letmo si je prohlédla. Mohlo jim být okolo sedmdesáti. Samu sebe si v tom věku nedovedla představit. Nemyslela ani na zítřek, natož tak daleko dopředu, ale i tak se musela nad těmi manžely zamyslet.
Manželé, kteří podle jejího odhadu spolu žili minimálně padesát, nebo možná šedesát let, se hádali. Ne zle, ale jemně. Hádali se způsobem, který náleží lidem, kteří spolu prožili nespočet dobrých i zlých věcí. Podle ní se však „dobírali" úplně zbytečně. Stařenka chtěla ještě jít na nákup do potravin. Stařeček proti tomu nic neměl, ale navrhoval jiný hypermarket, kde si chtěl koupit svojí lahůdku, kterou prý jinde nemají. Když mu to žena rezolutně zamítla, odpověděl jí zmrzele, že s ní nikam nejde, protože by na ní musel v obchodě čekat hodinu, což se mu vůbec nechce. Stará dáma se ho snažila uchlácholit tím, že na větší nákup půjdou druhý den s velkou taškou na kolečkách, aby ho nemuseli vláčet po igelitkách. Potom se dialog otočil - muž chtěl jít ještě ke známým, s čím zase jeho paní nesouhlasila.
Dívající se na tu dvojici, se zamyslela nad tím, jak by si ona sama představovala spolužití po tolika letech manželství. Jedno věděla jistě - nechtěla by se hádat. Ani polemizovat. Nechtěla by řešit nic, co nestojí ani za mávnutí rukou. Neplýtvala by energií tam, kde není třeba. Snívala o vztahu bez skřípání, hádek, zbytečných schválností, dvojsmyslných poznámek, narážek, z kterých hned zaštípe v očích. Dva dospělí, zodpovědní a inteligentní lidé se přeci musí dohodnout na velkých zásadních společných rozhodnutích, ale i na zdánlivě nepodstatných maličkostech. Jak se nerozhodnou v miniaturních detailech mozaiky jim společného vztyhu, co budou dělat, když budou stát čelem před vážnými problémy?
Život je o vztazích a vztahy představují nekonečné množství kompromisů - to věděla velmi dobře. Popravdě, ne vždy lze dospět k závěru jednoduše a rychle. Kompromisů však nelze dosáhnout, když spolu lidé nekomunikují, a nebo komunikují, ale tak, aby jeden druhého ponížili či zranili. Ti dva staří manželé si navzájem odmlouvali, ale jejich léty prověřený vztah to nemohlo nijak narušit. Ale i tak si znovu řekla, že ona sama by se nehádala. Možná je pravda, že hádka vyčistí vzduch, ale zůstane po ní tolik bolesti jako opadaných kvítků po prudké májové bouřce. Ty už nikdy nikdo nevrátí zpátky na stonek. Ale co je horší - ani jednou vyřčená slova se nedají vzít zpět.
Představila si tu dvojici starých manželů, které pravidelně potkávala cestou do kostela na večerní mši svatou. On trošku shrbený, ona stále dáma. Co bylo krásné a na c oji vždycky padnul zrak, byly jejich ruce. Nezajímalo ji, kolik mají vrásek či tmavých skvrn, ale to, jak nádherně se drží za ruce. Dovedla si představit, že se takhle za ruce drží celý život - odkdy se poznali. Bylo to vyjádření tichého celoživotního spojenectví. Důvěry. Lásky. Respektu.
O pár minut později však starý pár vystoupil z autobusu a nahradil je mladý páreček středoškoláků očividně zamilovaných do sebe až po uši. Při pohledu na ně se usmála. První láska, která je pro ně nejdůležitější na světě. Nevidí napravo, nevidí nalevo. Ani neslyší. Mladíkovi, kterému se jeho slečna opírala o rameno, zazvonil telefon. Asi šestnáctiletému chlapci volala máma. Klasická otázka - kde je, s kým a proč ještě není doma. Líbilo se jí, že chlapec nezatloukal ani neklamal. Přiznal se, že je se svojí láskou a že jí jde doprovodit domů. Klobouk dolů, pomyslela si, je to slušně vychovaný mladý muž. I když z telefonátu vyznělo, a to nemohla přeslechnout, že jeho máma by byla radši, kdyby byl doma a učil se, než aby si hrál na kavalíra. Hm, jak je možné soudit lásku, jak je možné zakázat city? Jak je možné vysvětlit puberťákovi, že první láskou život nekončí? Že je pro ně důležité vzdělání a to, že budou mít v hlavě i něco jiného než obraz tváře své vyvolené či vyvoleného?
Myšlenkami se vrátila ke svým láskám. Každá z nich bolela. Někdy trochu, někdy velmi. I platonické city ji občas dostaly do úzkých. Nejvíce tehdy, když opravdu začala mít druhá strana zájem. Tehdy se otočila na podpatku a couvla. Když si třídila vzpomínky, dospěla k názoru, že utíká. Před city, před láskou, před závazky. Když nedávno rozebíraly s její kamarádkou vztahy, dospěly k názoru, že nejsou samy, které mají problém projevit city a příjmout těžký závazek lásky. Hledají něco extra, někoho, kdo bude dokonalý. Znovu se pousmála. Potom dostala nápad. Vzpomněla si na film o lurdské jeskyňce v Bratislavě, kde jeden z účinkujících povídal o tom, jak se modlil k Panně Marii za svojí budoucí manželku. Když se potom potkal s neznámým děvčetem, okamžitě věděl, že s dotyčnou mladou dámou stráví zbytek svého života. Ano, to je nejlepší řešení, pomyslela si. I ona se začne modlit za rozpoznání životního povolání, ať to dopadne jakkoliv - za sebe i za jiné. A kdyby se jí náhodou nesplnilo to, o co bude prosit? Nic se neděje, vždyť ani jediná modlitba není u Boha ztracená.
ZUZANA ARTIMOVÁ
překlad: Vendula Krůlová
Komentáře
pěkný článek.<br />
njn, snílci, ti - bláááhoví. také ráda ltám někde v oblacích, ale co se týče vztahu vím, že je dobré se držet nohama na zemi. ostatně, co my můžeme vědět, co je ro nás to nejlepší...<br />
také jsem se už několikrát přistihl, že se tak ňák slastně dívám na starší páry, co jdou po chodníku zaklínění rukami v sobě, jako bych se měla roztéct každým okamžikem.<br />
každopádně i ideální manželství v sobě skrývá různé dohadování a neshody, ale s tím se musí počítat (pak už je to nemůže nepřekvapit) a umět je řešit. někdo se může hádat co druhý den, ale nakonec se usmíří a usínají opět v obětí. někomu to klape bez hádek a pak příjde jedna drobnost, kdy se "zvedne vítr" a už to považují za překážku, přes kterou vlak nejede... každopádně bez požehnání Táty jsme na to krátcí.
aaaaaa, stydím se, když si to po sobě čtu, kolik pravopisných chyb a vynechaných písmenek tam mám :-O
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.